Káhira:

Pyramidy v Gíze 

Pyramidy v Gíze, které patří k jednomu z dochovaných sedmi divů světa, jsou jednou z nejslavnějších historických památek na naší planetě vůbec. V dávné minulosti bývalo toto místo monumentálním pohřebištěm významných osobností tehdejší společnosti, především pak samotných panovníků. Asi nejznámější je tzv. Cheopsova (nebo také Chufuova) pyramida, která se tyčí do výšky necelých 140 metrů.

Dodnes vedou vědci diskuse o tom, jak vlastně byly takové kolosy před více než 4,5 tisíci let vůbec postaveny. Údajně byly používány válce a soustavy pák, kterými byly na sebe skládány kameny, jež pak utvořily až 6 milionů tun těžký gigant. Asi nejznámější stavbou celého komplexu je Sfinga. Tato obrovská socha ležícího lva s lidskou hlavou je strážcem tohoto zádušního místa mrtvých.

 

 Královské pohřebiště v Gíze, ležící dnes prakticky na předměstí Káhiry, je místem odpočinku panovníků 4. dynastie a jejich dvora. Prvním faraonem, který si vyvolil Gízu k vybudování své hrobky, byl Cheops.
 

          

Cheopsova nebo také Chufuova pyramida

Cheopsova nebo také Chufuova pyramida je dnes vysoká 137 m. Její původní výška byla ale 146 m. Půdorys má rozměry 230,38 m x 230,38 m. Její stěny jsou přesně orientovány vůči světovým stranám. V dobách své největší slávy byla Cheopsova pyramida obložena deskami z bílého vápence, který výborně odrážel sluneční světlo a vyvolával tak dojem, že pyramida září. Celková váha byla spočítána na cca. 6 milionů tun a použito bylo asi 2 miliony kamenných bloků. Podle dostupných údajů trvala stavba přibližně 20 let. Pyramida byla postavena tak, aby odolávala velkému tlaku a také zemětřesení. V době stavby Egypťané nepoužívali kola ani koně. Materiál byl přesouván pomocí saní tažených voly a soustav pák a ramp. O technologii stavby se vedou četné spory a je mnoho teorií. Cheopsova pyramida má hned tři pohřební komory, budované postupně. Důvodem byla obava faraona z předčasné smrti. Oproti dřívějším zvyklostem nejsou pohřební komory pod zemí, ale v nitru pyramidy. Poslední (nejvyšší) pohřební komora byla vybudována z červené žuly. Dnes zde stojí sarkofág z jediného kusu žulového bloku, který sem byl dopraven ještě před dokončením stavby – později by již neprošel vstupním otvorem. Bohatá pohřební výbava i faraonova mumie byly vyloupeny pravděpodobně již v období Střední říše.

 

Rachefova (Chefrénova) pyramida

Rachefova (Chefrénova) pyramida stojí nedaleko Cheopsovy. Dnes má prakticky stejnou výšku (136,6 m), v minulosti byla tedy o něco nižší, než Cheopsova. Má však větší sklon stěn a stojí na vyšším místě, takže ji opticky převyšovala. Její stabilitu zvyšuje fakt, že stojí na skalním masivu, jihozápadní část je do něj dokonce vytesána.

Menkaureova pyramida

Poslední z velkých pyramid v Gíze je Menkaureova pyramida. Stojí na místě nejvíce vzdálené od břehu a je také nejmenší. Vysoká je 62 m s půdorysem o straně 108 m. Menkaureova pyramida má poměrně neobvyklé vnitřní uspořádání. Hlavní vchod byl tradičně na severní straně, z něho vede chodba do falešné pohřební komory umístěné pod základnou pyramidy. Teprve z této komory se lze dostat do vlastní prostorné pohřební síně obložené červenou žulou. Stával zde bohatě zdobený sarkofág z bazaltu, který bohužel zmizel při ztroskotání lodi, která ho převážela do Británie.

 

          

            Pyramidy v Gíze

 

Sfinga

Jedním z nejznámějších Egyptských monumentů je Sfinga. Gigantická socha s tělem lva a hlavou v podobě muže leží nedaleko Chefrénovy pyramidy. Je připisována faraonu Chefrénovi a měla mít pravděpodobně i jeho tvář. Dnes je poměrně hodně poškozena, jak zubem času a povětrnostními podmínkami, tak lidským vandalismem.

 

V Gíze střeží legendární socha Sfingy, jednoho z hlavních symbolů starověkého Egypta. Není zcela jisté ani kdo ji opravdu nechal vystavět, ani její původní účel. Všeobecně je autorství připisováno faraonu Chefrénovi (Rechefovi), poblíž jeho pyramidy socha leží. Sfinga v podobě ležícího lva s lidskou hlavou měla mít i Chefrénovu podobu, což bývá v poslední době zpochybňováno, protože mezi podobou Sfingy a faraona se našly podstatné rozdíly. S největší pravděpodobností byla opravdu zbudována v období Staré říše v době 4. dynastie, přibližně 2500 let př.n.l..

Sfinga je dlouhá 74 m, vysoká 21 m a široká 6 m. Je to největší socha vytesaná z jediného kusu kamene na světě. Sfinga je vytesána ve vápencovém skalním bloku. Postupně byla zaváta pískem a poškozena. Pokus Sfingu vykopat provedl již okolo roku 1400 př. n. l. faraon Tutmose IV.. Mezi jejími předními tlapami pak nechal vztyčit stélu na paměť této události.

          

Ačkoliv zničení nosu Sfingy bývá často připisováno napoleonským vojákům, není tomu tak. K poškození došlo patrně ve druhé polovině 14. stol. sofijským fanatikem. O vousy přišla Sfinga patrně už ve starověku. Původně býval přinejmenším obličej Sfingy vyhlazen vrstvou sádry a celá Sfinga pomalována živými barvami.

          

 

Egyptské národní muzeum v Káhiře 

 
Národní archeologické muzeum v Káhiře je jedno v největších a nejpozoruhodnějších muzeí na světě, neboť má nejstarší památky. Všechny sochy panovníků mají v obličeji výrazné egyptské rysy. Jedinou výjimku tvoří velká socha s egyptským oděvem a řeckým obličejem. Jde o sochu Alexandra Velikého.

 

Největší a zároveň nejvzácnější část expozice zdejšího muzea je Tutanchamonův poklad. U vchodu do expozice jsou dvě Tutanchamonovi sochy ze dřeva, kde jedna jej zobrazuje jako bojovníka a druhá jako vládce míru. Většina dřevěných soch má zlatou a černou barvu. V hrobce byly také desítky malých sošek, které měly představovat faraónovy služebníky. Je tu také přenádherně vyřezávaný a barevný trůn.

Ve speciálně klimatizované místnosti, kam je vpouštěn jen omezený počet lidí najednou, jsou dva Tutanchamonovy sarkofágy a jeho zlatá posmrtná maska. Je skutečně překrásná. Byla odlita z čistého zlata a váží 12 kilo. Do vnitřního sarkofágu byla vložena mumie ovinutá obvazy. Do těch byly medem a pryskyřicí přilepeny různé šperky a artefakty. Sarkofágy byly vkládány do sebe a celkem byly tři. V muzeu můžete vidět dva. Třetí je v samotné hrobce v Údolí králů.

Složené sarkofágy i s mumií byly potom vloženy do obrovských schrán. Jejich velikost se taky společně s vrstvami zvětšovala. Všechny jsou ze dřeva, zlacené a zdobené podobnými motivy. Nejčastější z nich je panovník stojící před bohyní Isis. Ta v rukou třímá anch – klíč života a přikládá jej panovníkovi k ústům, aby se mohl po smrti znovu nadechnout a vejít tak v posmrtný život.

V expozici Tutanchamonova pokladu také můžete vidět dózy z alabastru, do kterých byly jednotlivě ukládány panovníkovy vnitřnosti.